Práce se psy a jejich majiteli mě naplňuje a ráda sleduji, jak se zlepšuje jejich vzájemná komunikace a dovednosti. Na trénincích se vždy zaměřuji hlavně na radost psa ze společné aktivity, která přirozeně vede k dalším pokrokům.
Pokud vás zaujalo hoopers a rádi byste tento sport vyzkoušeli, můžete se inspirovat v eBooku Hoopers bez překážek, díky kterému můžete cvičit kdekoli. Pokud chcete intenzivnější přípravu, online kurz Základy pro hoopers vás provede nejen základy sportu, ale i důležitými dovednostmi, jako je sebekontrola a motivace.
Rozmanité články vám pomohou lépe pochopit potřeby chlupáčů a propojit zábavu, fyzickou i duševní pohodu do harmonického celku.
Můžete využít:
- hoopers – tréninky, výroba překážek, online průvodce prvními kroky ve sportu
- dogfitness, shaping, enrichment – lekce pro zlepšení kondice, spolupráce a mentální pohody
O životě po boku mých psů
Psi jsou už více než 20 let nedílnou součástí mého světa. Každý z nich byl jedinečný, přinesl nové výzvy a donutil mě tak k rozvoji a učení v různých oblastech. Dykin mě hodně naučil o psím způsobu myšlení, zatímco Java a Lavi mě donutili pochopit práci se stresem, relaxačními technikami a rovnováhu mezi drivem a sebekontrolou.
Vyzkoušeli jsme spoustu různých sportů a ze šílených a rychlých aktivit jsme se postupně přesouvali do těch klidnějších a harmoničtějších pro psí tělo i mysl. Více než 10 let jsem vedla tréninky agility a v posledních letech se věnuji tréninkům hoopers. Své znalosti o psí komunikaci a beznátlakovém tréninku jsem si rozšiřovala při tréninku ve Škole sportovní a zábavné kynologie v Herolticích, kde jsem měla příležitost potkat spoustu psích plemen i osobností.
Postupně mě začal více fascinovat pohybový aparát psů – zajímalo mě, jak nejčastěji dochází ke zraněním, jak psa co nejlépe připravit na sportovní zátěž a jak ji kompenzovat. Pustila jsem se do odborných kurzů, které mi pomohly lépe porozumět fungování psího těla a správné péči o něj. Prošla jsem si mnoha kurzy dornovy metody, osteodynamiky, ošetření měkkých tkání a dogfitness. Mám složeny instruktorské zkoušky hoopers a úvodní kurz canine enrichmentu.
Jonatán
Špringršpaněl Jonatán byl náš první rodinný pes, nikdo neměl se psy zkušenosti, takže ze začátku bylo vše pokus omyl. Prokousávali jsme se klasickým služebním výcvikem metodami používanými před 20 lety. Jonatán cvičení pod nátlakem extrémně nebavilo, naopak jsem si všimla jeho radosti při agility. Proto mi brzy došlo, že nátlak není správná cesta tréninku a komunikace se psem. Začala jsem se vzdělávat v oblasti pozitivního posilování a postupně začala styl tréninku upravovat, aby nás oba bavil.
Jonatán nachodil spoustu kilometrů na výletech i dogtrecích, má složenou spoustu zkoušek z poslušnosti a obedience a několik let jsme závodili v agility.
Dykin
O pár let později přišel pyrenejský ovčák Dykin, se kterým jsem hned od štěňátka pracovala shapingem. Fascinovalo mě, jak samostatně dokáže přemýšlet. Vymyslel často neuvěřitelné věci, které by se jinými způsoby tréninku nebyl schopný naučit. S Dykim jsem objevila kouzlo pohybu u psa, který si je dobře vědom celého svého těla a trénuje propriocepci. Na své plemeno byl Dyki úžasně vyrovnaný a žilo se s ním jednoduše, hračka pro něj znamenala celý svět. Jako štěně si přivezl spoustu strachů a nejistot, ale většinu z nich se podařilo rychle překonat, zůstala mu jen nedůvěra k cizím lidem.
V agility těsně přerostl do nejvyšší kategorie, přesto se dokázal mezi většími psy prosadit. Společně jsme se umístili na 10. místě na Mistrovství Evropy juniorů a vybojovali 2. místo na Mistrovství ČR juniorů. V 5 letech způsobila Dykimu srážka s jiným psem úraz páteře, po kterém už jsme náročnější aktivity museli vypustit. Přeorientovali jsme se na hoopers, dogfitness, cvičení triků, nachodili spoustu kilometrů na výletech i dogtrecích a ve stáří byl nenahraditelný enrichment.
Java
Neplánovaným přírůstkem byla kříženka borderky a saňového psa Java. Když jsem si ji v půl roce ze špatných podmínek brala, děsilo ji vše na vesnici i ve městě. Naučila mě hodně o strachu a smyslovém deprivačním syndromu, její nervová soustava nebyla schopná přijímat nové situace – celý život se bála například vlnícího se závěsu nebo otvírajících se dveří. Život s ní nebyl jednoduchý, ale postupně jsme díky copingovým strategiím zvládaly téměř cokoli. Sebejistě se Jav cítila v přírodě, užívaly jsme si výletů a hodně času se mnou strávila při práci v lese pasením šišek i vyháněním prasat. Díky ní jsem se začala vzdělávat v oblasti práce se stresem, práce s vysoce drivovým psem a také objevila kouzlo enrichmentu a zklidňování nervové soustavy.
Kombinace plemen dala Javě nekonečné množství energie a chuti do práce, ale také obrovskou rychlost, kterou její tělo s postupujícím věkem stále hůře zvládalo. Bohužel nemohla využít svůj obrovský drive při sportech, protože většina života byla hlavně o snaze zachovat Jav v celku. Nakonec se plně projevil problém páteře, který si jako štěně přivezla, a její odchod byl velmi náhlý.
Jav milovala jakoukoli aktivitu, kterou jsem jí nabídla. Spoustu let jsme se bavily individuálními mushingovými disciplínami, mnoho kilometrů naběhala a odtahala na výletech, věnovaly jsme se agility a později hoopers, důležité pro nás bylo dogfitness a shaping triků. Nezastupitelné místo měl enrichment, nejprve v době rekonvalescencí a postupně jako běžná součást života.
Lavi
Po nečekaném rozloučení s Jav přišel čtyřměsíční mudi Lavi. Po přivezení jsem postupně zjistila, že byla naprosto zanedbaná socializace u chovatele a socializační období už skončilo. Jakýkoli otevřený prostor větší než běžná místnost Laviho dostával do totální paniky, na prázdné ulici řval strachy ještě než jsem stihla zamknout, v lese zvládl fungovat asi minutu než po mně začal skákat a chtěl zachránit v náručí. V náruči nebo batůžku zvládl být pár minut, než se začal třást strachy. I na ty nejmenší klidné psy ze strachu vyjížděl na několik metrů. Přes dva měsíce se bál chodit kolem vrat a odmítal jimi projít, protože vedly do děsivého světa venku. Vzhledem ke skončenému socializačnímu období už probíhalo zvykání na podněty extrémně pomalu, týdny, měsíce. Trvalo velmi dlouho než přestala být Laviho nervová soustava neustále přetížená a pomalu začala něco nového přijímat.
Objezdili jsme spoustu trenérů, abych získala další pohledy na práci s Laviho panikou, protože práce se vzdáleností od stresoru apod. u Laviho nešlo využít, při opuštění domu se okamžitě dostal do stavu útok nebo útěk. Bylo to nejnáročnější období mého pejskařského života, protože Lavi byl kvůli separačce neodložitelný, můj život se tak na několik měsíců smrskl jen na něj.
Lavimu zůstal strach z neznámých psů a zejména strach ze samoty. To bylo neslučitelné s mou prací a životním stylem, protože jsem Lavimu nebyla schopná nastavit pravidelný režim samoty. Někdy strávil celý den se mnou v lese, jindy jsem ho potřebovala nechat pár hodin doma. Začínali jsme tak s tréninkem samoty stále od začátku a Lavi byl unavený, protože jsem ho kvůli úzkosti musela brát všude s sebou. Proto jsem mu po dlouhém zvažování našla nový domov, kde má pevný režim a v době samoty zůstává se smečkou. Jsem vděčná za to, jaký posun se nám za několik společných měsíců povedl a jak sebevědomý a vyrovnaný pes ode mě odcházel. Lepší novou majitelku jsem si nemohla přát a budu jim držet palce do dalších sportovních let.
Při krátké soužití jsme věnovali veškerý čas zvykání na běžný svět. Stihli jsme se jen dotknout základů hoopers, rallyobedience a dogfitness.
