Hochschwab je krásná oblast Alp, která mimo nejvyšší vrchol není extrémně turistická. V Hochschwabu bývá problém s vodou, přestože jsou v mapě studánky, je lepší s nimi raději nepočítat. Hochschwab je tvořený vápencem a tím pádem voda brzy v létě chybí, studánky jsou často vyschlé a na chatách se prodává jen balená voda.
Terén je v nižších polohách travnatý s kamenitými cestičkami, louky v údolích během léta nádherně kvetou. Ve vyšších partiích začíná více kamenů a často se šplhá po skále, některá prudká místa jsou jištěná řetězy nebo lany (např. mezi Vogauer Kreuz a Fleischerkreuz), ale nic co by šikovný pes nezvládl.
My jsme vyráželi z parkoviště západně od vesničky Seewiesen, odtud jsme stoupali přes Voisthaler Hütte a dále pozvolně údolím Trawiessattel až k Vogauer Krauz.
Odtud byl prudký jištěný úsek nahoru k Fleischerkreuz. Nedaleko něj je turistický přístřešek, který se dá využít k přespání, a závěrečné stoupání na nejvyšší vrchol Hochschwab (2 277 m).
Z vrcholu Hochschwab se dá pokračovat okruhem přes Schiestlhaus a údolím kolem Voisthaler Hütte zpět dolů, nebo hřebenovkou přes Ringkarwand (2 041 m) do sedla Passhöhe a odtud zpět do vesnice.
Okruh je pro psy zvládnutelný, jen v nejprudších místech se bude hodit jištění na postroji. Doporučuji vzít pro psy s citlivějšími tlapkami dostatek botiček na exponovaná místa.
Dobře dostupným vrcholem pro jednodenní výlet je například Kleiner Griesstein (1 857 m) na severozápadní straně pohoří, který je dobře dostupný přímo z kempu ve Wildalpenu. Z travnatého vrcholu je nádherný výhled téměř do všech stran. Odtud se dá dále pokračovat na Grosser Griesstein (2 023 m), kde už je ale jištěný úsek. Cestou na vrchol určitě stojí za návštěvu jezero Hartlsee.
Dalším cílem na severozápadě pohoří může být Großer Geiger (1 723 m). Cestička z Hinterwildalpenu dlouho stoupá údolím směrem k sedlu Eisenerzer Hohe, odkud pokračuje kolem spousty krasových útvarů a přes úbočí Kleiner Geiger. Poslední část stoupání na Grosser Geiger je velmi strmá, v podstatě se leze po skále. Java si jako vždy stihla skálu vyběhnout několikrát nahoru i dolů, než jsme se za ní vyškrábali. Pokud máte rádi dobrodružství, doporučuji na zpáteční cestě ze sedla Eisenerzer Hohe vyrazit uzoučkou cestičkou směrem k severovýchodu, brzy křižuje potůček a následně se stáčí nad korytem potoka Kirchsteingraben zpět na západ směrem k turistické značce, ztrácí se a znovu objevuje a překonává několik suťových polí a skalek.
Z jižní strany pohoří se dá jednoduše a za poměrně krátký čas dostat například na vrchol Messnerin (1 835 m). Prudká cestička vede většinu času lesem, takže výhledy se otevírají až krátce pod vrcholem.
