Socializace je důležitým obdobím štěněcího života, ve kterém štěně pozoruje a objevuje svět okolo sebe a poměrně jednoduše si zvyká na nejrůznější podněty, které potká. Štěně by se mělo v tomto období mělo setkat s různými prostředími, povrchy, zvířaty, zvuky, dobře komunikujícími psy různého věku a vlastně se vším, co bude v dalším životě potkávat.
Dobře socializovaný pes se cítí bezpečně a příjemně v každodenním světě, může mít menší sklony ke zdravotním problémům a rychleji se učí. Výrazně klidnější a příjemnější život bývá i pro jeho majitele, který nemusí vše hlídat a hledat na každém rohu něco, na co bude pes stresově reagovat. Míra socializace ovlivňuje efektivitu veškerého dalšího učení, protože dobře socializovaný pes, který se cítí bezpečně, se může celou svou pozorností věnovat hře nebo tréninku. Naopak učení a trénink špatně socializovaných psů, kteří přehnaně reagují na okolní podněty, se většinou posunuje výrazně pomaleji. To lze zlepšovat současně s navykáním na prostředí, ale velmi pomalu.
Období intenzivní socializace na podněty prostředí probíhá do 14. týdne věku štěněte, někdy se uvádí až do 16. týdne. Následně se toto období snadného učení uzavírá. Socializace by proto měla začít už u chovatele a následně pokračovat v novém domově. Štěně v tomto období velmi jednoduše a rychle přijímá nové podněty do svého bezpečného světa a i krátký kontakt s novým podnětem může ušetřit až týdny navykání a práce se strachem v pozdějším období. Někdy se už zanedbaná socializace nemusí podařit dohnat vůbec.
A co když období socializace skončí a pes téměř nic nepoznal?
V případě zanedbané socializace nastává problém, ať už ji podcení nový majitel, nebo štěně odchází do nového domova až pozdě a chovatel se se socializací neobtěžuje. Štěně nepozná běžné situace normálního světa a musí se je naučit až po uzavření socializačního období. V pozdějším věku ale pes nové podněty a situace velmi dlouho zpracovává, často je musí zažít mnohokrát a zpočátku není schopný ve venkovním prostředí prakticky vůbec fungovat. Pes musí využít veškeré své soustředění a mentální kapacitu na pozorování okolí, zpracovávání podnětů, vyhodnocování bezpečnosti a případné stresové reakce. Nervová soustava je tak neustále přetížená, velice špatně nové podněty přijímá a i bezpečné věci jsou pro psa hrozivé. Často už nezbývá mentální kapacita ani pro venčení, natož pro braní pamlsků nebo hru, natož trénink.
Po ukončení období socializace se pes učí desenzitizací, kdy se postupně snižuje reakce na podnět. Zvykání na okolní svět probíhá výrazně pomaleji a obtížněji. Mezi působy zvykání na podněty patří habituace a kontrapodmiňování, využít lze i klasické podmiňování. Při zvykání na nový podnět pomáhá i systematická desenzitivizace, kdy se podnět rozdělí do více malých částí, na které pes méně reaguje.
Habituace
Při habituaci se pes v průběhu času opakovaně vystavuje podnětu, na který reaguje. Pes si na podnět postupně zvyká, až na něj přestane reagovat. Habituaci zažívá pes v určité míře každý den, ať už jde o domácí změnu nábytku nebo změny na procházkové trase. Proces habituace ale často probíhá velmi pomalu a u velmi rozrušujících podnětů je velmi málo účinná. Habituace probíhá i v prostředí, kde nelze využít kontrapodmiňování. U habituace po ukončení socializačního období se stává, že pokud se pes s podnětem delší dobu nesetká, zapomene na něj a zvykání začíná v podstatě od začátku.
Kontrapodmiňování
Při kontrapodmiňování je postupně podnět, který psa rozrušuje, spojován s příjemným prožitkem. Podnět se tak postupně z hrozivého stává pozitivním. Kontrapodmiňování je výrazně rychlejší než habituace, ale není využitelné vždy. Musí totiž probíhat v málo stresujícím prostředí, kde pes má stále zájem o pamlsky a hračky jako odměnu.
Klasické podmiňování
Klasické podmiňování, kdy je určité chování spojeno s odměnou, lze při zvykání na nové podněty také skvěle využít, ale opět je výrazně omezeno prostředím. Pes musí být natolik v klidu, aby přijímal pamlsky, a mít mentální kapacitu na klidné přemýšlení. Proto se tento styl hodí pro navykání na jednotlivé "nepřátelské" podněty typu vysavač nebo třeba železná rachotící rampa. V takovýchto situacích si psovod může udržovat od předmětu vzdálenost bezpečnou pro psa a ten si postupně díky shapingu sám klidně dojde až k předmětu a ověří si jeho bezpečnost.
Shaping funguje skvěle také třeba při navykání psa na nasazování obojku nebo postroje. Většině psů je nepříjemné přetahování čehokoli přes hlavu, hodně psů stresově ztuhne a odmítá se i po nasazení hýbat. Proto je pro psa výrazně příjemnější naučit ho prostrčit hlavu otvorem na povel.
A jak může rozdílná míra socializace reálně vypadat u psů?
Zažila jsem doma 4 psy naprosto rozdílných povah a původu. Mohla jsem porovnat jak výrazně je ovlivnila míra (ne)socializace v prvních měsících. Štěně reaktivního plemene, které mělo skvělou socializaci, se povedlo přeměnit na pohodového dospěláka. Jiné štěně reaktivního plemene, bez socializace, se podařilo přeměnit ve vyrovnaného dospěláka, ale za extrémní, každodenní a dlouhodobé práce. Ze svých zkušeností už bych si nevzala štěně později než ve dvou měsících, abych mohla vést socializaci sama. Výjimkou jsou pro mě momentálně pouze dva chovatelé, o kterých vím, že se socializaci věnují pečlivě a důkladně a štěňata od nich mají ty nejlepší předpoklady pro klidný život.
Špringršpaněl Jonatán se k nám dostal ve 3 měsících, během prvního měsíce poznal běžný svět maloměsta i přírody a měl pravidelný kontakt s nejrůznějšími psy, učil se hlavně habituací. Už jako malý se téměř ničeho nebál, byl to naprostý "salámista", a zvykal si na vše velmi rychle. V dospělosti se tak bál jen chrochtajících hraček.
Pyreňáka Dykina jsem si přivezla ve 2 měsících, bylo to nervózní štěňátko mající ze všeho respekt. Socializovala jsem ho systematicky ve všech situacích, které mě napadly, vše šlo jednoduše a rychle, hodně jsem využívala kontrapodmiňování i klasické podmiňování. Ze začátku jsem ho nosila v batůžku na břiše, kde se cítil bezpečně a v klidu si mohl okoukat třeba davy lidí nebo hodně hlasitá místa. Měl každodenní kontakt s nejrůznějšími psy i zvířaty. Tehdy mě nenapadlo zvykat ho na přicházení cizích lidí do prostoru domu, nebo na kontakt s cizími lidmi celkově. V dospělosti proto pro něj pokusy o kontakt od cizích lidí byly nekomfortní a odmítal pustit kohokoli cizího domů. V průběhu života začal být senzitivní na zvuky.
Kříženka Java se ke mně dostala v 5 měsících, s nulovou socializací a smyslovým deprivačním syndromem. Podařilo se ji postupně navyknou na nejrůznější situace mimo město, cizí psy, cizí lidi a díky drivu dokázala závodit na rušných závodech. Město si po hodně dlouhém čase nakoukala, i když bezpečně se v něm nikdy necítila, ale stačily pouhé dva týdny mimo větší civilizaci, aby na město úplně zapomněla. S kontrapodmiňováním se u ní bohužel kvůli stresu dalo venku pracovat jen málo. Díky deprivaci si na spoustu věcí venkovního světa už nikdy nezvykla. Celoživotně ji ale děsili i běžné domácí situace, které nervová soustava nezvládala přijmout – otevírající se dveře nebo vlnící se závěs.
Mudiho Laviho jsem si dovezla ve 4 měsících. Postupně jsem zjistila, že nebyl vůbec socializovaný vyjma příchodu cizích lidí domů. Nebyl schopný vylézt z domu ani na samotě, natož v maloměstě. Necítil se bezpečně ani v batůžku na břiše, ani v náručí, propadal se do paniky během pár sekund. Veškerou jeho kapacitu zabírala snaha přežít, na nějaké okoukávání prostředí vůbec nebyl po dlouhé týdny prostor. I přes každodenní práci probíhala habituace extrémně pomalu. Často se stávalo, že už si Lavi nakoukal alespoň prázdnou ulici, ale do rána to opět zapomněl a panika byla zpět. Jakýkoli trénink nebo hry jsme mohli provádět jen doma. Laviho stresovalo venku naprosto vše, včetně velikosti otevřeného prostoru, takže běžná práce se vzdáleností podnětu apod. nefungovaly. Po 1,5–2 měsících jsem byla teprve schopná začít s kontrapodmiňováním. To už šlo rychleji a zvykl si postupně na vše. Když ode mě odcházel, zůstala mu z původních strachů pouze reakce na nečekaně se objevující psy. Podle informací od nové majitelky ale také po delším čase zapomíná na městské podněty.