O MNĚ

Když přišel první rodinný pes, špringršpaněl Jonatán, nikdo z nás neměl se psy zkušenosti, takže ze začátku bylo vše pokus omyl. Prokousávali jsme se klasickým služebním výcvikem, Jondu ale cvičení nebavilo a postupně mi došlo, že tohle není správná cesta tréninku a komunikace se psem. Proto jsem si začala způsob výcviku přizpůsobovat a postupně se dostala k pozitivnímu posilování.

O pár let později přišel pyrenejský ovčák Dykin, se kterým jsem hned od začátku pracovala shapingem a nechávala ho tak, ať chování vymýšlí a nabízí sám. Fascinovalo mě, jak samostatně dokáže přemýšlet a vymyslet často neuvěřitelné věci. S ním jsem také objevila kouzlo pohybu u psa, který si dobře uvědomuje celé své tělo a trénuje propriocepci a rovnováhu. Dykin je můj velký učitel v malém těle a díky pozitivnímu posilování je pro něj dodnes jakékoli cvičení ta nejlepší zábava.

Neplánovaným přírůstkem byla kříženka borderky a saňového psa Java. Když jsem si ji v půl roce ze špatných podmínek brala, vše, co bLylo součástí běžného světa, ji děsilo. Naučila mě hodně o strachu a smyslovém deprivačním syndromu, kdy se nervová soustava už nebyla schopná rozvíjet a pobírat nové situace. Kombinace plemen jí dala nekonečné množství energie a chuti do práce, ale bohužel taky obrovskou rychlost, kterou její tělo s postupujícím věkem hůře a hůře zvládalo. Bohužel jí život nedovolil využít její obrovský drive, byl hlavně  o hašení zdravotních problémů z původního "domova" a snaze zachovat ji v celku.

A nakonec ze dne na den přišel mudík Lavi, alias malá uštěkaná popelnice s obrovskou chutí do práce.