Strážovské vrchy patří mezi naše další oblíbené hory. Jsou krásné za jakéhokoli ročního období a kromě známých Súl'ovských skal jsme tu skoro nikoho nepotkávali. Cesty byly pro psí tlapky příjemné, občas procházely menšími vesnicemi a často kolem samot o pár domech. Java všechny skalnaté kopce v pohodě zvládla, i obávané Súl’ovské skaly, i když tam občas musela dost balancovat.
Mezi nádherné vrcholy patří skalnatá Vápeč (956 m), na kterou je kopec neuvěřitelně prudký, ale výhled na skalnatém vrcholku stojí za to. Pod Vápečí je možné ze severozápadní strany využít pro přespání krásný přístřešek u lesního rybníčku nebo louku s ohništěm hned vedle.
Dalším krásným vrcholem je nejvyšší Strážov (1 213 m) s výhledem na Malou Fatru. Kousek pod vrcholkem je jeskyně, kde se v zimě tvoří krásné rampouchy.
Asi nejznámějším místem jsou Súl'ovské skaly se Súl'ovským hradem. Přechod přes skály je terénně náročnější, starší nebo méně šikovné psy je lepší s sebou nebrat. Po přejití skal se dá pokračovat dál přes kopečky směrem na Roháč (803 m). O Kousek dál, v Roháčském sedle, je krásný přístřešek na případné přespání. Odtud se dá pokračovat na Kečku (822 m) a obejít tak celý prstenec kolem Sul’ovského údolíčka. Nedoporučuji přespání v Súl'ovském kempu, když jsme se tu chtěli po několika propršených dnech na jednu noc zastavit, po zaplacení jsme zjistili, že neteče teplá voda, nefungují zásuvky a vařit se tu nedá.
Za návštěvu určitě stojí i Manínské tiesňavy. Nejužší tiesňava je široká jen pár metrů, a i když jsme tomu napřed nevěřili, viděli jsme, jak ji zvládl projet autobus!
