V každodenním životě se pes dostává do situací, které ovlivňují jeho fyzické zdraví. Aniž bychom si to uvědomovali, můžeme svému psímu parťákovi ubližovat nevhodně zvolenými aktivitami, manipulací nebo vybavením. Tyto každodenní problémy se hromadí a mohou vyústit v nějaký větší problém. Podívejte se, jaké jsou nejčastější situace nebezpečné pro psí tělo.
Nevhodná hra
∙ Přetahování o hračku
Přetahování je milovaná činnost většiny psů, ale nevhodný způsob hry může být velkou zátěží pro psí tělo, zejména pro páteř a svaly krku. Psovodi často psovi nabízejí hračku příliš vysoko. Pes se tak natahuje nebo vyskakuje a zůstává na hračce viset, zatímco psovod psa škubajícího hračkou táhne pryč. Pokud pes po zakousnutí do hračky dopadne předníma nohama zpět na zem, jeho páteř většinou zůstane nepřirozeně zkroucená – pes táhne za hračku, více se zapírá zadníma nohama a přední část se sklání k zemi, krk je ale prudce stočený vzhůru k hračce. Páteř je tak v nevhodné poloze a rozhodně jí to neprospívá. Jak upravit hru, aby byla nehrozilo nebezpečí, najdete v článku o bezpečných hrách.
∙ Zakousnutí psa do nehybné hračky
Skvělou odměnou pro rozběhnutého psa může být nabídnutí hračky, kterou může v plné rychlosti chytit a plynule s ní pokračovat dál. Problém je, pokud psovod hračku po chycení psem nepustí, aby mohl proběhnout, ale dál drží hračku v ruce. Tím dojde k obrovskému trhnutí a zkroucení krku psa, kdy hlava zůstane zakousnutá do hračky, ale tělo pokračuje setrvačností dál v pohybu. Obdobu je možné pozorovat u obran, kdy se rozběhlý pes zakousne do rukávu a v lepším případě se s ním figurant pootočí, aby mohlo jeho tělo pokračovat v letu, v horším případě psovo tělo v podstatě narazí do rukávu. V některých případech může dojít i k vážným zraněním.
∙ Aportování
Aportování je další oblíbená psí hra, která vychází z dřívějšího pronásledování kořisti. Aportováním často majitelé řeší nedostatek pohybu, když nemají na psy dost času. Je to jednoduchý způsob jak během chvilky vyběhat psa a moc se u toho nenadřít. Aportování klade na tělo psa obrovskou zátěž, pes prudce vyrazí z místa, v plné rychlosti se žene za míčkem a najednou musí na místě zabrzdit, aby mohl aport ze země sebrat, otočí se a rychle běží zpět k majiteli. Tento nepřirozený pohyb je obrovskou zátěží pro klouby, šlachy i vazy. Aportování je lepší nahradit jinou zábavou, která unaví psa více i mentálně.
Nedostatečná fyzická kondice
Psí sporty by měly být pro psa zábavou a neměl by být po tréninku příliš fyzicky unavený. Dlouhé tréninky nebo závody bývají náročné, ale neměly by psa vyčerpávat, u unaveného psa roste riziko zranění. Často jsou ale na trénincích objevují psi, kteří potřebují něco méně nebo více shodit a naopak nabrat svaly.
Nadbytečná hmotnost je zbytečnou zátěží pro celý pohybový systém. Při ideální hmotnosti lze při přejetí rukou po hrudním koši snadno cítit žebra, u hladkosrstých psů můžou být i lehce vidět. Ideální hmotnost je důležitá hlavně u psů věnujících se dynamickým sportům se skoky.
Kromě vhodné hmotnosti by měl být pes připravován pro sportu i tréninkem vytrvalosti, síly a propriocepce. Vytrvalost je možné budovat třeba během u kola a plaváním, sílu tahem v postroji a posilováním a propriocepci třeba tréninkem kavalet. Více se kondici psa věnují články o fyzické přípravě a dogfitness.
Chybí odpočinkové dny
Většina psů miluje sportování a práci s majitelem a nejraději by cvičili celý den. Vůbec na sobě nedají najevo únavu a je tak na nás, abychom jim aktivity rozumně dávkovali a zabránili přetrénování a vyššímu riziku zranění. V každém týdnu by měl pes mít alespoň jeden, ale lépe dva odpočinkové dny.
Během volných dní dochází k regeneraci namáhaných svalů a opravě mikrozranění, která vznikají při sportu. Během odpočinkových dní by měl mít pes volno od hlavních aktivit, je fajn nechat psa jen pobíhat na procházce, nijak extrémně ho fyzicky nezatěžovat a po návratu z procházky zařadit strečink nebo masáž. Aktivní psi se dají skvěle zabavit i doma čichovými hrami nebo shapingem a je to ideální čas pro regulaci nervové soustavy. Ideální pro naplánování volného dne může být pondělí po víkendových závodech nebo den po náročném tréninku.
Jednostrannost pohybů
Při některých sportech se provádí pohyby jen na jednu stranu, mezi ty klasické příklady patří otočka na boxu při flyballu nebo chůze u nohy při obedience. Jednostranná zátěž se ale může objevit třeba i u výstavních psů, které majitelé vystavují vždy jen z té hezčí strany.
Veškeré jednostranné pohyby je nutné kompenzovat, jinak může dojít k nerovnoměrnému osvalení a rozvoji dalších problémů. Pro kompenzaci můžeme zařadit cviky zapojující celé psí tělo, aby se snížil poměr jednostranných pohybů, nebo simulovat pohyb i do opačné strany. Skvělé je v tomto případě dogfitness, během kterého dochází k souměrnému posilování. Při jednostranném zatěžování je vhodné navštívit fyzioterapeuta, který zjistí případné svalové disbalance a navrhne posilovací cvičení pro kompenzaci.
Chybějící warm up a cool down při sportu
V posledních letech roste povědomí o nutnosti přípravy psa na sportovní výkon a následné péči po něm. Podobnost je možné najít v rozcvičování lidských sportovců, ale i spousta z nich rozcvičování zanedbává. V hodinách tělocviku jste nejspíš získali povědomí o pojmu rozcvička, ale její důležitost se podceňuje.
U psích sportů jsou výkony psů mnohem náročnější než u lidí, proto i když vy sami se nerozcvičujete, u psů by mělo být rozhýbání prováděno vždy! U dynamických sportů, jako je třeba agility, je většinou alespoň krátké rozhýbání vidět, ale ani tady to není pravidlem. U méně rychlých sportů, třeba u sportovní kynologie, je rozhýbání zanedbávané. I v tomto sportu ale pes musí rychle vyrážet například přes překážku pro aport. Hodně lidí také rozcvičuje psa jen na závodech, ale na trénincích na to kvůli střídání psů nemají čas.
Přečtěte si proč jsou warm up i cool down důležitou součásti sportu a z jakých částí se skládají.
Cvičení na klouzavém povrchu
Klouzavý povrch je pro pohyb psů nevhodný, zvlášť pro dynamický pohyb nebo posilování. Na klouzavém povrchu se musí pes soustředit na udržení kontroly nad pohybem a aby se mu co nejméně rozjížděly nohy, musí dělat malé kroky. Stoupá tak riziko zranění a pes se rychleji fyzicky i mentálně unaví. Nevhodné je i například seskakování z gauče na plovoucí podlahu nebo lino. Proto je vhodné na místa, kde se pes pohybuje nejčastěji, položit koberec, a cvičit na protiskluzových podložkách, které jsou snadno k sehnání.
Nesprávné cvičení na balančních pomůckách
S rozvojem dogfitness a rostoucí oblíbeností balančních pomůcek se do posilování se psem pouští stále více lidí. Hodně lidí ale vlastně ani neví, proč právě daný cvik dělají, ani jak má správně vypadat.
Během posilování na balančních pomůckách by měl pes vždy stát ve správném postoji, páteř by neměla být kroucená do stran, ani nahoru nebo dolů. Vhodné je také vědět jaké svaly se daným cvikem posilují, jak dlouho a často cvičit a podobně.
Velké množství posilovacích cviků je možné provádět bez jakékoli výbavy, stačí jen neklouzavý povrch, pamlsky a pes. Díky těmto cvikům se udělá velký kus práce a pes si zvykne na manipulaci. Je vhodné tyto cviky využít, pokud s dogfitness začínáte. V začátcích je lepší se obrátit na někoho kdo má s dogfitness zkušenosti, někdo takový už bývá v každém větším městě.
Tah na obojku
Při tahání na obojku může dojít k poškození jemných a důležitých struktur krku, zvyšuje se oční tlak, může dojít k poškození štítné žlázy, posunům obratlů a s tím spojenému skřípnutí nervů, které se může projevovat například brněním a následným kousáním tlapek, a mnoha dalším problémům. Ještě horší je škubání se psem na obojku nebo používání škrtících obojků a strunek. Toto se týká i psů uvázaných při tréninku, kteří se věší na vodítko, aby už mohli jít cvičit. Nebezpečné je také používání flexi vodítek v kombinaci s obojkem, pes má velkou vzdálenost k rozběhu a cuknutí. Nevhodné je také používání ohlávek a norských postrojů.
Přerostlé drápky
Psím drápkům často nevěnujeme dostatečnou pozornost, psi by si je přeci měli obrousit sami pohybem? V dnešní době už na to ale psi nemají dostatečné množství pohybu. Problém to bývá obzvlášť u starých psů, kteří už toho moc nenaběhají, nebo u malých a lehkých psů, kdy jejich váha nestačí na obroušení drápků. U přerostlých drápků hrozí větší riziko zranění – prasknutí nebo vytrhnutí drápku. Dlouhé drápky také mohou měnit postavení prstů a tím i celého těla. Pokud má pes drápky správně zkrácené, ve stoje se jimi nedotýká země.
Pro stříhání drápků je vhodné používat alternativní střih, kterým je možné délku drápů postupně zkracovat. Při alternativní střihu se lůžko drápku postupně stahuje a při pravidelné péči je možné zastřihovat drápek víc a víc. Spoustu informací o alternativním střihu můžete najít ve facebookové skupině 'Jak na drápky', kde majitelé sdílejí své zkušenosti s touto metodou.
Špatná manipulace se psem
Do špatné manipulace se psem by se dala shrnout spousta věcí, ale takové typické situace jsou oblékání psů, nakládání do auta nebo tahání a zvedání za ocas. Za špatného počasí je fajn psy oblékat. Obleček by měl být funkční, neměla by za hlavou zavazet kapuce a neměl by končit v půlce zad. Vhodné oblečky se dají přehodit přes záda, hlava se provleče otvorem a břišní díl se zapne na zádech. Správně střižený obleček kryje krk, břicho i záda, kyčle a ramena a neomezuje v pohybu. Jako lehký obleček nebo jako spodní vrstvu lze sehnat i fleecový obleček bez zapínání, který se psovi přetáhne přes hlavu, a přední nohy se protáhnou otvory. Při oblékání i vysvlékání je nutné dávat pozor na přirozený rozsah pohybu předních končetin, které se pohybují pouze vpřed a vzad, nikdy ne do boku. Při pohybu končetiny v bok může dojít k poranění ramene. Více se oblečkům věnuje samostatný článek.
Při nakládání psa do auta je nutné dávat pozor na přirozený průběh páteř, aby nedocházelo k jejímu zalomení, když se snažíme psa do auta co nejrychleji naložit. Manipulaci se psem za ocas je potřeba se úplně vyhnout. Je to součást páteře, manipulace je bolestivá a může dojít k vážným zdravotním problémům.