- Hoopers začátky
- Povely
- Vedení bez překážek
- Vyslání psa
- Práce na dálku
- Otočka na barelu
- Stranové povely
Hoopers začátky – jak se v tom vyznat
Hoopers začátky jsou pro většinu lidí pěkný zmatek - zkoordinovat správné ukazování rukou, pohyb těla, slovní povely a ještě vše dobře načasovat. V začátcích to bývá obtížné, ale naši psi jsou borci a spoustu situací zvládnou vyhodnotit správně sami, i když se jim to občas snažíme co nejvíce ztížit. 😀
Snažím se začínající týmy už co nejdříve zvykat na podstatu hoopers - samostatnou práci na dálku a žádné vodění za čenich. Na co všechno pes při hoopers vlastně reaguje a v jakém pořadí?
● pohyb psovoda - pro psa určitě nejdůležitější, pes sleduje směr a plynulost, ale také přenos váhy
● směr těla - výrazně napomáhá psovi pochopit, kam se bude pokračovat, zejména natočení ramen
● ruce - pro psa jsou důležité a nejlépe pokud některá stále ukazuje správný směr, ale správně ukazující ruka nikdy nepřebije špatný směr pohybu nebo ramen
● slovní povely - pro psa jsou dalším vodítkem, ale v začátcích je většina psů skoro neřeší a je jim jedno, že je psovodi pletou
U pokročilých týmů se pořadí důležitosti povelů a posunků může postupně měnit. Ale i tady platí, že poslání pohybem do správného směru nikdy žádný slovní povel nenahradí.
Povely
Na co všechno pes při hoopers vlastně reaguje? Při hoopers psovod se psem komunikuje dvěma základními způsoby – slovními povely a svým pohybem. Pro průměrného psa začínajícího s hoopers je vždy pochopitelnější, a tím pádem hodnotnější, psovodův pohyb. Samozřejmě je ideální, pokud jsou slovní i pohybové povely v souhře, ale v začátcích to tak často není, naopak bývají často protichůdné..
Mezi nejčastější situace, ve kterých se pes rozhoduje, zda zvolit slovní nebo pohybový povel, patří například: psovod psa slovně posílá před sebe, ale zároveň se zaklání; psovod psa stahuje a zároveň se sám pohybuje stále vpřed. V těchto situacích se pes bude vždy řídit pohybem psovoda. Jistě, i tady existují výjimky. Samozřejmě můžeme drtit slovní povely, dokud je pes nebude mít perfektně zmáknuté bez ohledu na tom kde stojíme a co děláme. Ale jednodušší způsob je věnovat se řeči svého těla.
Co všechno pes sleduje:
● slovní povely a zvuky
● přenos těžiště psovodova těla
● směr, rychlost a plynulost psovodova pohybu
● délku kroků
● směr ramen (a zbytku těla)
● výšku, směr a pohyb ruky
Vedení bez překážek – proč trénovat mimo parkur
I bez hoopers překážek se dá skvěle trénovat vedení a nejrůznější situace, které mohou na parkuru nastat. Vůbec nevadí, že tým teprve začíná, nebo zatím není možné psa vyslat na větší vzdálenost. Právě na to je pobíhání například kolem stromů ideální, protože takto hrát si můžeme každý den pár minut na zahradě nebo během procházky.
● Pes se postupně učí všechny dovednosti: sledovat psovodův pohyb i pohyb ruky, hledat si překážky a postupně samostatněji pracovat.
● Psovod si může hlídat správné ukazování rukama, pohyb i jednoznačnost povelů. Pro začátek naprosto stačí obíhání jednoho stromu a hraní si s motivací, nebo naopak klidem, a se vzdáleností.
● Při takovýchto hrách se dá trénovat sebekontrola, pouštění hračky a další důležité dovednosti pro další sportovní život.
Já stromy velice ráda využívám, protože se tak začínající psi dokážou rychle posouvat mezi jednotlivými hoopers tréninky, na které už chodí připravení. Na tréninku se pak nemusí řešit skákání a zakusování do rukou, hledání hračky v druhé ruce, přetáčení a štěkání, apod., ale můžeme se věnovat překážkám.
Vyslání psa – jak se pohybovat, aby bylo úspěšné
Vysílání psa je důležitou součástí všech hoopers parkurů, u pokročilých týmů si pes udržuje vzdálenost po celý běh. Pro začátečníky může být vysílání problematické – kterou rukou a nohou posílat?
Jak na to?
● ruka u psa směřuje vpřed a vysílá psa
● noha u psa nakračuje směrem vpřed
● těžiště těla se přenáší směrem vpřed
● povel pro vyslání
Časté chyby:
● vysílá ruka na straně dále od psa
● vykračuje noha na straně dále od psa
● tělo zůstává vzpřímené nebo se dokonce zaklání
● psovod stahuje příliš brzy svoje těžiště nebo ruku zpět
● ruka ukazuje do úplně jiného směru než má pes běžet
● opakované mávání rukou
Práce na dálku
Hoopers je založeno na práci na dálku. Pokud se rozhodnete závodit, už v nejnižší kategorii vás omezí čtverec 5x5 m a s vyššími kategoriemi se postupně zmenšuje. Proto je dobré se vysílání psa věnovat co nejdříve, protože naučit psa samostatnost až po několika měsících běhání těsně u psovoda bývá problém. Některým psům jde samostatná práce dále od psovoda lépe, některým hůře a trvá o něco déle, než se dokážou vzdálit. Skvělé předpoklady pro práci na dálku mají například pastevecká plemena.
Při tréninku vzdálenosti a samostatnosti je potřeba brát v úvahu:
● vždy lze jednodušeji poslat rychlého psa, kterého sport baví, než psa, který se sotva otráveně rozkluše
● rychlý psovod, který správně načasuje vyslání, má větší šanci na úspěch, než psovod téměř stojící na místě – v kombinaci s pomalým psem je to skoro neřešitelná situace
● pokud je pes daleko od nás, potřebuje stálou informaci kam má běžet – potřebuje stále vidět správně ukazující ruku i tělo mířící správným směrem
Spoustu práce na vysílačkách a samostatnosti můžeme udělat mimo hoopers parkur a pak to do něj jen zapojit. Může nám k tomu pomoct:
● motivační hra 3-2-1-běž
● závodění k hračce nebo misce s pamlskem
● obíhání stromů na procházkách a postupné vysílání do různých směrů a vzdáleností
Otočka na barelu
Výměna rukou na barelu je jedním z nejčastějších prvků i v začátečnických parkurech. Spoustě psovodů dělá otočka zpočátku problém – jak sladit nohy, ruce, tělo i povely a vše načasovat?
Jak na to?
● ruce se mění plynule (první › obě společně › druhá)
● v otočce míří ruce na barel a plynule začínají ukazovat na další překážku
● psovodova ramena se stočí do dalšího směru a psovod se tímto směrem už pohybuje v okamžiku, kdy se vybíhá psí hlava
● povel pro stáhnutí nebo oslovení jménem
Časté chyby:
● při výměně zmizí obě ruce a pes se ztratí
● psovod zůstane rameny natočený v původním směrem nebo proti psovi
● psovod couve v původním směru
● psovod si dřepne nebo tleská a nedává psovi žádnou informaci
● ruka ukazuje do úplně jiného směru, než má pes dále pokračovat
Stranové povely – používat nebo ne
Při náročnějších parkurech a práci ve větší vzdálenosti už se psovod bez stranových povelů většinou neobejde. Hodí se zejména k rozlišení strany barelu nebo branky, ze které má pes překážku překonat, ale také k posílání psa do konkrétní strany po oblouku. Rozlišení směrů se dá pojmout více způsoby.
Hlavním rozhodovacím kritériem je vždy psovod – dokáže si v rychlosti uvědomit kde je která strana? Protože přeci jen, spousta z nás s tím má občas (nebo i často) problém.
● stranové povely – rozlišení stran pravá x levá
+ strany jsou vždy jednoznačné bez ohledu na pozici psa nebo psovoda
– psovod si musí pamatovat a v rychlosti správně vyhodnotit na kterou stranu psa zrovna posílá
● směrové povely – rozlišení stran k psovodovi x od psovoda
+ pro psovoda je v rychlosti jednodušší vyhodnotit situaci
– směr se odvíjí od pozice psovoda i psa a ne vždy je proto pro psa jednoznačný
Který způsob tedy vybrat?
Vždy záleží na schopnostech a preferencích psovoda. Pokud psa naučíme změny směru k psovodovi a od něj, bude je provádět spolehlivě. Ale může se stát, že konkrétní situaci vyhodnotí jinak, než zamýšlel psovod. Proto bývá vhodnější využívat stranové povely. Pokud je psa spolehlivě naučíme, je prakticky bezchybný. Ale zvládne stranové povely sebejistě a bez chyb používat i psovod? Skvělou volbou může být kombinace – například u překonávání barelů můžeme mít stranové povely, ale při pohybu po parkuru můžeme využívat směr k psovodovi a od něj.