Většina psů si velmi ráda hraje, s nadšením se vrhají za letícím míčkem nebo se zakusují do uzlu. Jejich nadšení se dá dobře využít při psích sportech, kdy je odměňování hračkou motivuje a udržuje v pohybu. Stačí ale přijít na nějaké závody nebo trénink a často lze zahlédnout styl hry, který nevhodně namáhá pohybový aparát. Jak psovi přizpůsobit hru, aby pro něj byla bezpečná a pro jeho tělo co nejméně náročná?
Aportování
Opakované házení a přinášení míčků nebo klacků je oblíbenou aktivitou mnoha psů a jejich lidských parťáků. Hodně lidí tak řeší nedostatek času na vybití obrovského množství energie, které se v psovi může nastřádat. Vzít psa na louku a dlouhé minuty nebo i desítky minut mu házet aport je rychlým způsobem jak psa vyběhat, ale rozhodně ne bezpečným pro jeho pohybový aparát. Při aportování se navíc produkují stresové hormony, takže se při něm pes neuvolní, ale bude nervózně čekat na další hod.
Během aportování se pes unaví jen fyzicky, při tupém pronásledování a přinášení míčku pes nemusí přemýšlet a psychicky se tak neunaví, proto bude brzy vyžadovat další pozornost a zábavu. Díky každodennímu aportování bude pes fyzicky stále zdatnější a bude stále náročnější ho unavit pouhým fyzickým pohybem, bez současného přemýšlení hlavou.
Běhání za aportem je pro tělo náročný výbušný pohyb, který klade obrovský nápor na klouby, šlachy i vazy. Po prudkém vyběhnutí za hozeným aportem většina psů nesleduje povrch, po kterém běží, a může tak dojít ke špatnému došlapu nebo nárazu do okolních překážek. Při dostižení aportu následuje prudké brzdění, kdy jsou extrémně namáhány zejména přední končetiny, ale i svaly trupu a ramen. Při odskočení aportu do boku se pes po dopadu předních končetin na zem prudce stočí do jiného směru a velmi zatěžuje karpální klouby, na kterých se pootočí. Při nedostatečné kondici stabilizačních svalů, které tvoří korzet těla, může dojít k podklouznutí nebo přetočení zadní části těla psa a případnému pádu a zranění.
S každým dalším hodem se zvyšuje únava a klesá schopnost svalů zvládat aportovací zátěž, pes ale díky adrenalinu a nadšení do hry únavu nevnímá a tím pádem roste riziko zranění. Vzhledem k jeho náročnosti by aportování nikdy nemělo být provozováno bez předchozího rozehřátí.
Pokud přesto chcete psovi házet aport, vhodnější jsou hody na krátké vzdálenosti, kdy pes při běhu nenabere plnou rychlost. Vhodné jsou míčky, které se nemůžou nekontrolovatelně odrazit do různých směrů, ideálně měkké a velké, aby je pes mohl jednoduše chytit i za běhu - například gumový děrovaný míček JW. Vhodný je také gumový létající talíř, při šikovnosti psovoda je pes schopný talíř chytnout za plynulého běhu bez výskoku. Nikdy by pes neměl aportovat na kluzké povrchu jako je linoleum, ale zákeřná může být i mokrá tráva nebo vrstva sněhu.
Obměny aportování
Není potřeba se házení a přinášení hraček úplně vzdávat, je možné psa zabavit jinými hrami, které se aportování podobají a pes se u nich skvěle zabaví. Samozřejmě i u těchto obměn je potřeba psa sledovat a odhadnout míru zátěže.
- házení aportu do vysoké trávy - náhradou za aportování může být házení hračky do vysoké trávy, při hodu psa přidržíme za postroj a po dopadu hračky ho vyšleme aport najít, při dlouhém hodu si pes nebude pamatovat přesné místo dopadu a za aportem proto vyrazí pomaleji, při jeho hledání pak bude pomalu zvolňovat do chůze a čenichat, tělu se tak uleví od prudkého brždění a změn směru; pro zvýšení obtížnosti se můžeme se psem před dopadem aportu otočit; lesní alternativou může být hledání napachované šišky hozené do hromady ostatních
- házení aportů do vody - aportování, kdy pes stojí částečně ve vodě a vybíhá za aportem hozeným dále do hloubky je za teplého počasí skvělou alternativou klasického aportování, opět odpadá prudké brzdění a změny směru
- aportování ve vodě - při koupání se psem můžeme psovi bez obav házet aporty v hlubší vodě, jakmile doplave s aportem zpátky k nám, necháme ho aport pustit, pošleme ho kolem nás, a můžeme aport hodit znovu, tato varianta aportování je vhodná pro získání celkové kondice
Jak psa zabavit jinak
Nedostatek času a velké množství psí energie není potřeba řešit aportováním. Každý pes samozřejmě potřebuje dostatek pohybu, ale pokud potřebujeme psa rychle unavit, jde to i jinými způsoby, ať už kombinací fyzického pohybu a přemýšlení, nebo pouze přemýšlením.
- Dogfitness je cílené posilování psího těla, náročnost cvičení se postupně zvyšuje s rostoucí kondicí psa, takže cvičení je stále výzvou. Více informací naleznete v článku věnovaném dogfitness.
- Shaping je skvělým způsobem jak zaměstnat psí hlavu a zároveň psa něco nového naučit. Shaping je pro psy psychicky poměrně náročný a hlavně v začátcích stačí psovi pár minut, aby se hezky unavil. Více se o shapingu můžete dozvědět v článku věnovaném způsobům výcviku.
- Hlavolamy a domácí čmuchací hry skvěle zabaví psa, pokud se vám samotným nechce moc přemýšlet. Stačí psovi nabídnout hlavolam a pes bude nadšený. Více se těmto aktivitám věnuje článek o čmuchacích hrách a hlavolamech.
Přetahování
Přetahovaná je oblíbená psí hra, jako odměna při tréninku zvyšuje drive. Přetahování ale může být pro psí tělo také poměrně náročné, proto je potřeba dodržovat pár pravidel.
Původním chováním, ze kterého přetahování vychází, je odtrhávání částí kořisti. Při tomto chování je kořist vždy při zemi a pes si ji přidržuje tlapami. Při přetahování by proto měla být hračka vždy nízko nad zemí, ale byla hlava psa v linii prodloužení páteře, nikdy ne výše. Při nabízení hračky nad úrovní zad je hlava psa nepřirozeně zalomená do záklonu. Hodně psů při zabírání zadními končetinami navíc snižuje přední část těla, čímž se záklon hlavy ještě zvětšuje a je výrazně namáhána například hrudní páteř.
Při nabídnutí hračky nad úrovní psa často musí pes stát pouze na zadních končetinách, případně je celý zavěšený na hračce a tlapky má ve vzduchu. To je pro psa velmi nepřirozené a je kladen velký tlak zejména na oblast čelistí a krku, kde může dojít k poranění, což se následně promítne do celého těla.
Při přetahování je tedy nutné hračku vždy snížit na nebo lehce pod úroveň zad psa, míru třepání bychom měli nechat na něm.
Další nebezpečnou variantou přetahovací odměny je zakousnutí rozběhnutého psa do hračky, kterou drží člověk pevně v ruce, například na konci agility parkuru. Rozběhlý pes se v plné rychlosti zakousne do hračky, kterou ale člověk nepouští a psí hlava se tak zasekne v podstatě na místě. Zbytek těla kinetickou energií pokračuje dál a psí tělo se tak protočí kolem krku, během toho dojde k prudkému zalomení krku a cuknutí hlavy. Proto při zákusu rozběhlého psa do hračky je nutné hračku vždy okamžitě pustit, aby s ní mohl plynule proběhnout dál.
