Luring, shaping a jejich kombinace jsou nejčastějšími způsoby tréninku. Pes trénovaný převážně luringem, tedy lákáním na odměnu, bude při cvičení spíše pasivní a bude čekat, co přijde. Naopak pes trénovaný shapingem, který je odměňovaný za vlastní nápady, bude při tréninku aktivní a bude cvik sám vymýšlet. Jaký způsob tréninku vybrat a jaké jsou jejich hlavní výhody a nevýhody?
Luring
Luring, neboli navádění, je základní metoda, kterou se trénuje na většině cvičáků při klasické poslušnosti. Pes následuje ruku s pamlskem a psovod ho navede do požadovaných cviků, ať už jde o chůzi u nohy, změny poloh, ale i otočky nebo oběhnutí zástěny.
Luring je jednoduchou metodou i pro lidi, kteří s tréninkem psů teprve začínají. Naváděním na pamlsek pes provádí v podstatě hned od začátku celý cvik, ale většinou pak bývá složité a trvá dlouho odbourat ruku s pamlskem, kterou je pes zvyklý následovat.
Pes může být během učení nových cviků natolik soustředěný na pamlsek v ruce, že vlastně ani pořádně neví, co dělá, a potřebuje velký počet opakování cviku. Pes učený luringem je zvyklý být při výcviku pasivní, nic nového sám nevymýšlet, a jen čekat, co mu psovod ukáže.
Typickým příkladem náročného odbourávání ruky s pamlskem může být agility slalom učený naváděním. I po dlouhé době hodně lidí chodí pozadu a ukazuje rukou kolem tyček, nebo alespoň mává rukou ve směru mezi tyčky slalomu a podobně.
Shaping
Při shapingu, neboli tvarování, přichází pes na požadované chování sám. Člověk psovi nepomáhá, jen označuje a odměňuje chování, které se mu líbí a chce ho dál rozvíjet – postupně chování tvaruje. Pes, který už ví, že po zaznění klikru následuje odměna, tak bude chování prováděné v okamžiku kliknutí příště znovu opakovat a očekávat další odměnu.
Při shapingu se cvik rozdělí na spoustu malých krůčků a postupně se skládá dohromady. Člověk označuje požadované chování a kritéria pro toto chování se po malých krůčcích zvyšují. U každého psa je možné zvyšovat kritéria jinou rychlostí, podle zkušeností s tímto způsobem tréninku, povahy, věku, ale i prostředí. Trenér toto musí umět odhadnout a vždy cvik rozdělit na natolik malé a jednoduché krůčky, aby pes mohl být úspěšný a cvičení ho nepřestalo bavit nebo nezačal být frustrovaný.
Jednoduchý příklad může být naučení psa vlézt do bedýnky. Pes, který je zvyklý takto cvičit, se na začátku cvičení začne rozhlížet kolem sebe, aby zjistil, s čím má pracovat. Jakmile přejede pohledem k bedýnce, následuje klik a odměna, dalším krokem by mohl být už cílený pohled na bedýnku, dalším pak jakýkoli náznak pohybu směrem k bedýnce, krok směrem k ní, čichnutí k bedýnce, jakýkoli přenos váhy směrem nad ni, pohyb nohou dovnitř… až pes skončí uvnitř celý.
Velkou výhodou shapingu je, že pes požadované chování postupně sám vymyslí, takže cviku mnohem lépe rozumí a lépe si ho pamatuje, než když ho do něj pouze navedeme pamlskem. Brzy po úspěšně zvládnutém provedením celého cviku je možné přidat povel a pes tak bude schopný velmi rychle cvik vykonávat bez jakékoli pomoci člověka.
Shaping je skvělý pro citlivé psy, protože se cvičí bez jakéhokoli nátlaku nebo manipulace a psi mohou pracovat svým tempem. Pokud trenér zvládne cvik rozdělit na dostatečně malé krůčky, je pes velmi úspěšný, a při tréninku aktivní a veselý. Díky odměňování vlastní iniciativy se zvyšuje psovo sebevědomí a bude i v běžném životě více sám přemýšlet a zkoušet. Během přemýšlení se také poměrně rychle psychicky unaví.
Klikr trénink
Při shapingu se pro označení okamžiku, kdy pes nabízí požadované chování, používá klikr nebo slovní marker – tedy určité klikrové slovo. Klikrové slovo je krátké a pro psa má stejný význam jako kliknutí, mělo by být řečeno vždy se stejnou intonací a bez emocí. Někomu může více vyhovovat klikání, někomu slovní marker. Výhodné je ale mít oboje, protože například při práci s více předměty už nám nezbude volná ruka na klikání.
Naklikání psa, tedy naučení, že po kliknutí nebo slovním markeru následuje odměna, probíhá na principu klasického podmiňování. S naklikáním je nejlepší začít v klidném prostředí, které pes zná. Je nutné dodržet pravidlo, že nejprve se ozve kliknutí a až potom následuje odměna, ideálně co nejrychleji po kliknutí. Při učení psa, aby po kliknutí očekával pamlsek, několikrát opakujeme: kliknutí a následně pamlsek, počkáme, až pes pamlsek spolkne a znovu, v několika krátkých lekcích.
Při klikání v rychlém sledu bude pes koukat po vás a očekávat další odměnu. Reakci psa na klikr můžeme vyzkoušet, jakmile psa zaujme něco jiného a chvilku z vás spustí oči. Po kliknutí by se měl okamžitě otočit zpět na vás a očekávat odměnu. Jakmile si jste stoprocentně jistí, že pes spojení kliknutí → odměna rozumí, můžete pomalu začít s nějakým velmi jednoduchým cvikem, ze začátku to může být třeba pohled na vás. Pokud chcete používat i slovní marker, je nutné na něj psa naučit stejným postupem.
U člověka, který není zvyklý trénovat pomocí klikru, může být ze začátku hlavním problémem správné načasování kliknutí. Při brzkém klikání nebude pes dělat cvik celý, naopak pokud budeme klikat pozdě, pes už mohl stihnout náznak dalšího chování, které tak bude označeno jako správné, a pes bude zmatený.
Kombinace shapingu a luringu
Tyto dva způsoby výcviku je možné kombinovat. Já jejich kombinaci použila, například když jsem chtěla, aby malá Java vlezla na surf, kterému nedůvěřovala, ale neměla jsem příliš času. Pamlskem jsem jí naznačila, kam bych ji chtěla dostat a za každý maličký posun správným směrem jsem klikala. Velmi rychle to pochopila, ruka s pamlskem zmizela a ona s obrovským štěněcím nadšením po pár minutách stála všema nohama na prkně, které se brzy už i houpalo na vodě.
Závěrem
Každý člověk má svůj osobitý způsob tréninku a preferuje něco trochu jiného podle svých zkušeností a konkrétního psa. I když navádění ve výjimečných situacích využívám, nedám dopustit na shaping. Dodnes mě udivuje, jaké cviky je díky němu možné naučit, a jak moc psy trénink naplňuje.
Se psy trénovanými naváděním bývá často problém začít cvičit shapingem, protože jsou zvyklí být pasivní a čekat, kam je jejich majitel navede. Nechápou, že by se mohli sami aktivněji zapojovat. Viděla jsem to u svého prvního psa Jondy, který byl odmala trénovaný pouze naváděním, asi v 5 letech jsem s ním začala poprvé zkoušet shaping. I když jsme začínali s velmi jednoduchými cviky, bylo pro něj ohromně těžké se rozhýbat a sám něco zkusit. Shapingem jsme trénovali i další roky, ale stejně pro něj bylo vždy jednodušší, když jsem ho do požadovaného cviku navedla pamlskem a on ho mohl jen následovat.
Naopak Dyki a Java, kteří už od první chvíle začínali cvičit shapingem, dodnes jakékoli cvičení milují, aktivně nabízí nejrůznější chování a je vidět, jak obrovskou z toho mají radost. Dokáží vymyslet věci, které bych je klasickým naváděním pravděpodobně nebyla schopná naučit, nebo by to trvalo hrozně dlouho, ať už jde o stojku, přehození deky přes hlavu, uklízení pastelek do úzké láhve nebo cokoli dalšího.
Shapingem je pes schopný naučit se spoustu cviků, které kromě rozvíjení schopnosti přemýšlet, mu pomůžou i se získáním povědomí o svém těle. Zjistí, kde má kterou nohu a jak je správně používat, jak přenášet váhu při používání tlapek a udržovat rovnováhu při složitějších cvicích.
Výhod shapingu se dá využít snad ve všech psích sportech, mnohem lépe se pes učí chůzi u nohy, kdy už od začátku ví, kde přesně je správná pozice, jak se k noze přiřadit a hlavně, že existuje i oční kontakt, nejen dobývání se do ruky s pamlskem. Při agility se sbíhané zóny učí rozhodně lépe označováním došlapu tlapky na správné místo, než vedením psa až na zónu pamlskem a podobně.
Skoro každý den si se shapingem hrajeme, psi vymýšlejí nové triky, ke kterým většinou ani nedávám povel. Protože to přemýšlení a vymýšlení je zábava nejen pro ně! 🙂
